SEKCE INFORMATIKY

Českého esperantského svazu

Poslání sekce

Cílem sekce je fungovat jako kontaktní místo pro esperantisty, kteří mají přístup k internetu nebo alespoň pracují na počítači a chtěli by navázat vzájemnou spolupráci nebo potřebují poradit při zpracování esperantských textů. Pomoc nabízíme i těm, kteří nemají počítač vůbec, ale vlastní zajímavé esperantské rukopisy vhodné ke zpracování. Sekce se chce dále podílet na zpracování slovníků a dalších učebních a pracovních pomůcek, na elektronizaci starší literatury, aby byla zachována do budoucna, na propagaci české kultury a historie apod.

Vedení sekce

Vedením sekce byl pověřen Ing. Josef Vojáček vojacek@jumbo.ped.muni.cz. Spolupracují s ním Jiří Bacík qik@centrum.cz, Ing. Josef Hron josef.hron@vakpce.cz, Dr. Petr Chrdle chrdle@kava-pech.cz a Miroslav Malovec starto@clavis.cz. Podle Organizačního řádu sekce bude každé tři roky členstvem zvolen nový výbor.

Internetové zpravodajství sekce

Rozdělovník

Zprávy č. 1

Zprávy č. 2

Informace o České republice

Historie

Kultura

Prezentace měst

Digitalizace literatury

Odkazujeme na esperantskou literaturu zpracovanou u nás (vydanou knižně, časopisecky, zachovanou v rukopisech). U jednotlivých titulů pak značkou zavináč @ označujeme ta díla, která už jsou elektronicky archivována.

Práce na slovnících a učebnicích

Slovníky

Slovníky potřebujeme všeobecné a odborné.

Všeobecné by měly být alespoň na čtyřech úrovních: základní slouží začátečníkům k zvládnutí základní slovní zásoby; kapesní používají mírně pokročilí při korespondenci, četbě beletrie a při turistice; střední slouží studentům a více pokročilým k náročnější jazykové práci; velký je určen překladatelům a dalším uživatelům k práci profesionální.

Odborné slovníky by měly pokrýt nejdůležitější obory: techniku, elektrotechniku, informatiku, chemii, stavebnictví, hutnictví, textilní průmysl, dopravu, lékařství, botaniku, zoologii, zemědělství, sport, právo, ekonomiku atd. Ve světě již bylo hodně vykonáno, nyní je třeba přidat české ekvivalenty a zpřístupnit tak tato názvosloví i našim uživatelům.

Termináře

Zatímco slovník je výsledný produkt, který používá překladatel ke své práci a který by měl obsahovat už zavedené termíny, slouží terminář ke správnému vytvoření těchto termínů. Nezpracovává celý obor (např. železnici), nýbrž pouze jeho část (např. části lokomotivy). Definuje jednotlivé pojmy, seřazuje je podle logiky a hierarchie a teprve potom k těmto pojmům přiřazuje konkrétní termíny. Práce musí být kolektivní na mezinárodní úrovni. Teprve schválené termíny se zařazují dále do slovníků a učebnic.

Učebnice

Podobně jako slovníky i učebnice by měly být všeobecné a odborné. Všeobecné se dělí především podle věku žáků (mladší žáci, starší žáci, středoškoláci, vysokoškoláci, dospělí) a pak podle stupně pokročilosti na začátečníky, pokročilé a velmí pokročilé. Někdy bývají rozdíly mezi učebnicemi pro kurzy, pro samouky a pro dálkové korespondenční studium. Zvláštním případem jsou počítačové (především internetové) kurzy.

Učebnice pro odborníky mají za úkol seznámit se základním názvoslovím určitého oboru. Málokdo se dokáže odborný jazyk "našprtat" ze slovníku, a to ani ve své mateřštině. Obvykle jsme na odborné škole probírali jednotlivé části zvoleného oboru a tím do sebe jaksi mimochodem nasáli i příslušné názvosloví. Pro studenty cizích jazyků se proto vytvářejí učebnice s přehledem jejich oboru s články v cizím jazyce a slovníčkem za článkem. I v esperantu potřebujeme podobné učebnice pro základní obory (lékaře, techniky, chemiky, zemědělce, atd.)

Encyklopedie

Esperantská

V roce 1933 vyšla v Budapešti Enciklopedio de Esperanto a v roce 1986 její reprint beze změny. Obsahuje charakteristiky nejvýznamnějších esperantských osobností, publikací, organizací, událostí apod. Je tam zastoupeno i československé esperantské hnutí, avšak od roku 1933 bylo vykonáno hodně práce, která dosud nebyla encyklopedicky zpracována. Měli bychom navázat a podobným způsobem zpracovat vše, co bylo u nás vykonáno a co by se později mohlo začlenit do společné enycyklopedie celosvětového esperantského hnutí. Dlužíme to svým předchůdcům za jejich práci.

Interlingvistická

Kromě esperanta byla navržena celá řada dalších projektů, došlo k jejich roztřídění (jazyky zvukové, písemné, gestikulační, schematické, naturalistické apod.), nauka o nich se stala součástí moderní jazykovědy, avšak u nás je poněkud přehlížena a tím i její hlavní část, esperantologie. Zájem jazykovědců a studentů můžeme vzbudit shromážděním faktů spadajících do rámce interlingvistiky. Učebnice interlingvistiky je na stránce http://wwwcs.uni-paderborn.de/extern/fb/2/Kyb.Paed/INT/ttlo-int.htm od naší autorky Věry Barandovské-Frank. Stránka o interlingvistice a esperantologie je na adrese http://esperantic.org/ced/esplor.htm. Kurz interlingvistiky najdete na http://www.ling.su.se/staff/hartmut/il.htm.

Všeobecná

Mezinárodní (světové) jazyky slouží především jako zdroje informací všeho druhu, dokonce více než jako dorozumívací prostředek mezi osobami (cizince potkáte občas, kdežto získávat informace z tisku a internetu můžete každý den). Základním informačním zdrojem jsou všeobecné encyklopedie, bez kterých se neobejde žádný kulturní jazyk národní, tím spíše ji nemohou nemít jazyky usilující o mezinárodní uznání. Každý národní esperantský svaz by pro celosvětovou esperantskou encyklodpedii měl zpracovat především informace týkající se jeho země. Mnoho věcí už bylo zpracováno, avšak rozptýleně a nesystematicky (např. z našich dějin, medailonky spisovatelů ap.). Díky počítačům můžeme tyto informace systematicky shromažďovat a doplňovat.