panel 1 * panel 2 * panel 3 * panel 4 * panel 5 * panel 6 * panel 7 * panel 8
Společnost
rozhodla zaslat všem učeným společnostem návrh, aby byl svolán mezinárodní
sjezd učenců k rozhodnutí o konečné formě pomocného mezinárodního jazyka.
Zamenhofova
učebnice esperanta se do komise dostala až po usnesení, zájem však vzbudila
značný. Henry Philips o ní referoval dodatečně a prohlásil, že tento jazyk plně
splňuje požadavky komise. Roku 1889 vydal pochvalnou brožuru
s anglo-esperantským slovníkem: „An
attempt towards an International Language by D-ro Esperanto…“
Nobelova cena. Roku 1906 byl podán návrh
udělit L. L. Zamenhofovi Nobelovu cenu, návrh podepsalo 12 členů londýnské
Komory obcí. Stejný návrh byl podán v r. 1910 na popud 45 členů
francouzské poslanecké sněmovny a jiných oprávněných osob.
Delegace pro zavedení pomocného
mezinárodního jazyka byla utvořena komisí ustavenou z podnětu mezinárodního sjezdu
filozofického v Paříži r. 1900 (u příležitosti světové výstavy). Jednalo
se o shromáždění členů vědeckých akademií, univerzitních profesorů a zástupců
učených společnotí, v počtu 1251 členů. Po několikaletém korespondenčním
jednání v r. 1907 volbu rozhodl čtrnáctičlenný výbor, a to takto: „Z prozkoumaných řečí žádná nemůže být
přijata jako celek a beze změn. Je rozhodnuto přijmouti v zásadě esperanto
pro jeho poměrnou dokonalost a pro mnohé a rozmanité praktické použití, jehož
již docílilo, za podmínky některých změn, které provede stálá komise ve smyslu
zprávy sekretářů výboru a návrhu ido, snažíc se při tom domluviti
s jazykovým výborem esperantistů“.
Esperantisté
nemohli příjmout požadované změny, protože byly v rozporu s neměnným
Zamenhofovým základem esperanta. Hnutí ida se vydalo vlastní cestou, avšak
neuspělo. Autorem ida byl významný esperantista a přítel L.L. Zamenhofa, Louis
de Beaufront, až do května 1908 skrytý za anonymem „Ido“.
Kongres Světového sdružení
Mezinárodních svazů v Bruselu (1920) se usnesl na rezoluci, která doporučila zavedení
esperanta pomocí veřejné správy a jeho uznání za vlastní jednací jazyk.
Světová poštovní unie již po 1. světové válce
uznala esperanto za jazyk jasný pro poštovní styk.
Poštovní známky a jiné ceniny
s esperantským námětem vydala řada států. První takovou známku vydal
Sovětský svaz r. 1925, následovaly: Brazílie, Bulharsko, Československo,
Maďarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko, Polsko, Jugoslávie aj. (Ukázky viz ve
vitríně.)
V roce
1987 vyšel v Číně 116 stránkový „Katalog esperantských známek“
s filatelistickými daty a barevnými reprodukcemi (€ 6,00). V roce
1990 byl vydán 416 stránkový „Katalog esperantské filatelie“ s oddíly o
známkách, razítcích a nálepkách (€ 75,00), autor R. Hirsch.
Svaz národů. Na valné schůzi Svazu
národů r.1920 byl podán návrh rezoluce, doporučující studium otázky esperanta
podepsaný 10 delegáty (za ČSR Dr. E. Benešem), byl však zamítnut. Hned
v r.1921 podalo podobný návrh 13 delegátů. Návrh byl přijat
s doporučením projednat otázku vyučování esperanta na veřejných školách
v průběhu valného shromáždění v r. 1922.
PEN-klub přijal esperanto jako
literární jazyk r. 1992.
Eugen Wüster (1898-1977). Internationale Sprachnormung in der Technik
(Mezinárodní jazyková normalizace v technice) je doktorská disertační
práce, která v roce 1931 jméno mladého autora – esperantisty – postavila
do čela nového vědního oboru: mezinárodní jazykové normalizace v technice.
Autor v knize nabízí odborníkům celého světa esperanto a jeho slovní
zásobu jako základ k vybudování mezinárodního názvoslovného kódu. Návrh
byl vzat vážně, kniha se stala, a je dodnes, základním dílem mezinárodní
terminologie.
Na
základě díla E. Wüstra, vydaného
v ruském překladu v Moskvě
r. 1935, výbor pro technickou normalizaci SSSR navrhl mezinárodní normalizační
organizaci ISA (dnes ISO) vytvoření mezinárodního terminologického kódu založeného
na esperantu. Návrh byl přijat jednomyslně a práce zahájeny s účastí všech
členských států ISA. V červnu 1938 výbor „Terminologie“ ISA vydal
rezoluci, v níž byl patrný odklon od systémového esperanta a příklon
k naturalistickým prototypovým formám. Tento trend v rámci aktivit
ISO trvá dodnes, znamená však ústup od původního cíle, spokojuje se se
vzájemnou harmonizací pojmů a termínů v národních jazycích.
Universala Esperanto-Asocio (Světový esperantský svaz)
je nevládním členem UNESCO, organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu.
Rezoluce
UNESCO o
podpoře esperanta č. 8C/DR/116 byla přijata 4. generální konferencí
v Montevideu (Urugvaj) dne 10.12.1954.
(Text vystavit! Mám okopírovaný – We.)
Rezoluce UNESCO vybízející členské státy,
aby se připojily k oslavě 100 let esperanta v roce 1987 byla přijata
23. generální konferencí v Sofii v roce 1985.
Státní univerzity, které vyučují esperanto a
interlingvistiku, tzn. vědu o mezinárodní komunikaci a plánových jazycích, jsou
v Belgii, Bulharsku, Číně (18 univerzit), Estonsku, Francii, Itálii,
Izraeli, Japonsku, Korejské republice, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Mexiku,
Německu, Nizozemsku, Polsku, Rakousku, Rusku, Španělsku a USA.
Gesellschaft für
Interlinguistik e.V. (The German Interlinguistics Society, Německá interlingvistická
společnost) byla založena r. 1991 v Berkíně německými jazykovědci. Je
činná mezinárodně a zabývá se“
q
mezinárodní jazykovou komunikací,
q
plánovými jazyky,
q
esperantologií,
q
výukou esperanta a interlingvistiky na univerzitách a institutech pro
vyšší vzdělání.
Společnost
má členy také v Číně, Finsku, Chorvatsku, Japonsku, Maďarsku, Nizozemsku,
Polsku, Rakousku a Švýcarsku.
Jednací jazyk
Evropské unie. Ve dnech 7. a 8. prosince 2003, z iniciativy
evropských poslanců Radikální strany, se v bruselském sídle Evropského
parlamentu konala konference o jazykovém problému Evropské unie. Přítomna byla
řada zainteresovaných hostů, také esperantisté ze zemí EU. Mimo jiné se jednalo
o založení Výboru pro uskutečnění experimentálního vyučování esperanta
v zemích EU. Na této schůzi bylo použito esperanto jako jazyk,
z kterého a do kterého bylo jednání tlumočeno.
Nová
univerzita v Komárně. Akademie AIS San Marino koncem srpna 2004 otevře novou
univerzitu v slovenském a maďarském Komárně s názvem Libera Eŭropa Universitato Kelemantia (LEUKAIS) se studijní
náplní: mezinárodní a mezikulturní komunikace. Univerzita bude mít 4 fakulty.
Hlavními učebními jazyky bude esperanto
a němčina. Univerzitu povede rektorská trojice profesorů AIS: Eva Poláková,
Helmar Frank a Reinhard Selten (nositel Nobelovy ceny za ekonomiku).
panel 1 * panel 2 * panel 3 * panel 4 * panel 5 * panel 6 * panel 7 * panel 8