K A N T Á T A

Právě teď opona otvírá se.

Kosmické varhany, zvony a tympány

hlásají úžasnou zvěst:

Duch svatý teď člověka posvěcuje,

světlonošem lásky lidství jmenuje.

Slzy štěstí nám perlí se pod obočím,

po tvářích mužů a žen stékají.

Tak dlouho jsme čekali na tu chvíli,

které jsme právě teď se dočkali.

Dnes opona Nového věku otvírá se.

My šeptajíce svoje prosby

voláme Tebe, Pane, k nám,

abys Zemi zvolil za svoje sídlo,

skrze Syna abys vládl nám.

Tobě, Pane, děkujeme za poselství,

kterýms nás pověřil. Tím jsi nás odvrátil

od různic a odvěkých nesvárů.

Čas zastavil se pro naše srdce ohromená.

Ty, jediný, ač lidé jinak jmenují Tě,

Vesmírný Bůh, Otec nás všech,

procházíš Vesmírem, k nám přicházíš

v ornátu z hvězdných démantů.

Srdce všech zvonů se rozezněla.

Dávno ses dotýkal nás laskavou rukou,

Pane náš, život jsi vdechl nám

a poslal jsi nás, děti svoje,

se všemi bytostmi obydlet Zem.

Nám vyslals vstříc svého Syna,

aby nás probudil z dřímoty,

z dlouhého spánku, z nevědění.

Před rozbřeskem duchovního věku

navštívila nás oslnivá zář.

My zdobili jsme se pláštíky,

perlami, zlatem a slonovinou.

Oči jsme měli zastřeny mlhovinou,

že přitom pomíjeli jsme lásku.

On mezi všemi nás rozpoznal,

k nám přišel jako jeden z nás,

nás vybral si a učil nás, že

ovčín jeden bude pro všechny bratry,

pro rouna šlehaná rozličnými větry.

Dlouho jsme hledali Tebe, Otče,

jako úponky hledají svoje opory,

tam, kde vychází oslnivé Slunce,

i tam, kde přízračně zapadá.

My hledali jsme Tebe, Bože, dlouho,

až k chrámovým branám dosedal prach,

však věřili jsme jako zákonu vesmírnému,

že znovu k nám Tvůj Syn přijde,

až slova jeho budou naše činy.

Pán přichází jako král do Božího království

po cestě z oblázků, obutý v sandálech,

s řemínky kolem bosých nohou

pod palmami, alejí lip a v kraji ledu.

Po mostě vedl nás za ruku,

slyše náš pláč, nad propastí.

K sobě pozvedl nás, náš Pán,

z prachu, v němž kráčeli jsme,

protože naučil nás odpouštění.

Cestou zelených pastvin půjdeme s Mistrem

na Zemi a kolem ní šířit jenom lásku,

když špatné v nás jsme proměnili

v přístupná srdce ke všemu stvořenému.

Rozprostřela se Tvoje láska, Otče,

na bílé pláně lilií a kopretin,

na vrcholky hor i do lužin.

Země je teď radostí celá křišťálová,

se strachem žít že už zapomněla.

Jak zapsat do notové osnovy

veliký jásot pod nebeskou kupolí,

obrovský chór, až srdce přestávají tlouci,

že ruce Tvoje, Otče, nás vzaly do náruče.

Jako se otvírá lotosový květ,

symbol tajemných duchovních cest,

jako květ leknínu plovoucí po hladině,

tak paže své otvíráme Tobě, Pane,

jenž jsi je otevřel nám v ústrety první.

Syn přichází jako náš král

po cestě, po perlách slz našeho štěstí

do Božího království na Zemi,

když rozžal v nás lásku čistou.

Hlavy naše i ruce k Tobě směřují,

mění se v motýly beztížných slov.

Skryj nás pod svůj plášť,

pokrytý zářnými démanty,

dej spatřit nám svůj diadém.

Duhové mosty vysoko nahoře se otevřely,

nahoře na cestě od Tebe k nám.

Tvá pouta k nám jsou třpytivé elipsy,

jež společně obkružují Tebe a Zem.

Ruce svoje vztahujeme k Tobě výš,

až k chvějivým závěsům od Tebe k nám,

kam prosvítá tajemný svit, polární zář.

Kosmické harmonie se slévají v melodie,

abys nám v nich byl, náš Pane, blíž.

Na počátku bylo Slovo, jak řekl svatý Jan.

Slovem básníkovým chceme, Pane, vyslovit,

že nastal čas Velkého smíření bratrů,

čas pro Tebe, Bože, v nás už přítomný.

Kdo Tvoji lásku zná,

má bohatství nad všechny poklady,

jež chtěly by třpytit se místo Tebe.

My víme už, že ne zisk,

ale štěstí druhých je náš cíl.

Bože, Ty se nás dotýkáš svou laskavou rukou,

duchovních bytostí právě probuzených,

Tebou povýšených do stavu Tobě milých duší.

Srdce nás všech se v úžasu zastavila.

My hledali jsme Tebe, Pane, v oblacích,

aniž jsme tušili velikou souvislost

celého Kosmu s Tebou.

Ty však jsi rozpoznal nás mezi všemi,

v Synu sestupuješ k nám na naši Zemi.

Duhové mosty vysoko nahoře se otevřely,

nahoře na cestě od Tebe k nám.

Tvá pouta k nám jsou třpytivé elipsy,

jež společně obkružují Tebe a Zem.

Dnes víme už, že svět nám víc

nemá co dát, ač může slibovat,

co splnit nemůže, neboť chudý je.

To nezměrné, to bez konce a bez hranic,

je láska, které nás Syn Tvůj naučil.

Vzedmula se vlna lásky, jež jako mořem

dál postupuje od Tebe k nám.

S každým vdechnutím víc poznáváme

Tvoji přítomnost, jež nás prozařuje.

Hledali jsme Tebe, Bože,

vysoko nahoře bod Omega hledali jsme.

Kruh našeho čekání se uzavírá.

Od Tebe přebíráme poselství odpovědnosti,

jež hluboko nás naplňuje.

V Tvé blízkosti se pokaždé s nádechem

prosvětluje naše tvář,

z Tvé čím dál víc vnímáme

kosmickou duchovní zář.

Tobě patří výsostné dómy,

pokryté hvězdnými démanty.

Všechno zlato Země však

kdybychom Ti k nohám položili,

nevyváží Tvůj dar nekonečné lásky.

List po listu se otevírá lotosový květ

s tisícem bělostných lístků,

z brány Východu k nám míří bratři.

Náš Pán vítá je dotykem ruky a láskou.

Cestu nám ukázals k sobě, k východisku,

abys nás přetvořil podle své představy,

abys nás naučil být posly Tvých záměrů

a lidstvu tak daroval světlo a mír.

V Kosmu se rozhostil posvátný smír.

Nám dovol, Pane, vyjádřit

nezměrnou radost lidskými slovy:

Věky budoucí vzpomenou dnešní čas,

kdy Syn sestoupil mezi nás,

tak jako po věky budou vzpomínat dne,

kdy za nás zemřel a zmrtvýchvstal.

Jak věky budoucí mohly by nevzpomenout,

že naděje Kosmu je tady s námi,

právě když Duch svatý nás osvěcuje.

Jak věky budoucí mohou nevzpomenout den,

kdy Bůh Syn znovu přišel, aby s námi

svou průzračnou Láskou přivítal Nový věk,

s níž úctu si získá úplně všech.

Děj se, Pane, vůle Tvá

dnes tak jako po všechny věky

na nebi i na Zemi.

Teď naší vůlí už je vůle Tvá.

Dál děj se, Pane, Tvé otcovské panování.

Duhové mosty vysoko nahoře se otevřely,

nahoře na cestě od Tebe k nám.

Tvá pouta k nám jsou třpytivé elipsy,

jež společně obkružují Tebe a Zem.

Dnes opona Nového věku otvírá se.

My šeptajíce svoje prosby

voláme Tebe, Pane, k nám,

abys Zemi zvolil za svoje sídlo,

skrze Syna abys vládl nám.

Věra Ludíková