■ ■ ■ Zdenka Bergrová verše 1968-73 Když taje sníh, to jsem já, do stříbra utajená žluť. Když ptáci padají z hnízd, to jsem já, čirá. Když listí umlká, to jsem já, sněhobílá. Když ještě potom slunce vychází, to jsem já v krůpějích lila. ■ ■ ■ Nabito úžasem kyvadlo námi cloumá, už úpí nablízku i srdce s puklinou a kde ten život je? Kde čeká, kde se ztrácí? Byl to tak rychlý let, že zůstal za námi?

PhDr. Zdenka Bergová 10. 3. 1923 22. 5. 2008