Z dějin „Letní koleje Esperanta“

Zatím co podnik při svém začátku r. 1945 nesl jen skromný název „Letní kursy Esperanta“, byl již roku 1947 přejmenován na „Letní škola esperanta“ a r. 1949 jeho úspěchy, vzrůst a oblíbenost daly mu název „Letní kolej esperanta“. Od r. 1948 je LKED po schválení rady Místního národního výboru v Doksech pod záštitou místní osvětové besedy při MNV, jež podnik spolupořádá.

Činnost koleje sestává z části poučné a zábavné. K poučné patří kursy a cykly přednášek, k zábavné společenské podniky.

R. 1946 konány 3 kursy (pro začátečníky, pokročilé a seminář pro činovníky a učitele esperanta, r. 1951 již 6) mimo jmenované ještě konversační, řečnicko-tlumočnický a cvičný pro učitele Cseh-metodou. R. 1948 a 1949 měl pobočku kurs pro pokročilé, r. 1949 a 1951 kurs základní. Kursy konaly se v létech 1946 a 1947 v národní škole, od r. 1948 v budově střední školy na náměstí. R. 1946 (21.-31.7.) účastnilo se kursů 86 žáků. R. 1949 již 246 a r. 1951 151. Celkem od r. 1946-1951 bylo 929 žáků a žákyň. K tomu třeba připočísti 166 žáků pobočky LKED 1950 (15.-19.8.) ve Svitu pod Tatranmi, z nichž bylo 130 Čechů a 36 Slováků, takže LKE se sídlem v Doksech měla do r. 1951 celkem 1095 účastníků.

Na koleji vyučovaly jen kvalifikované síly. R. 1946 K. Šolc, J. Hanuš, A. Slanina, V Špůr a K. Vrba, r. 1951 ředitel Dr. A. Pitlík, žel. r. J. Friedrich, předn. R. Hromada, Dr. St. Kamarýt, prof. J. Kožený, stud. filos. M. Seppová, A. Slanina, K. Šolc, disp. V. Špůr, o. uč. J. Vítek. Ve Svitu r. 1950 vyučovali řed. Dr. A. Pitlík, Dr. L. Izák, Zd. Raška, M. Seppová, A. Slanina, K. Šolc, V. Špůr, prof. E. V. Tvarožek. Administrátorem LKED byl poštmistr Mik. Novák.

V poslední den kursů podrobilo se všechno žactvo povinným písemným zkouškám a před zkušební komisí svazu esperantistů ČSR dobrovolným zkouškám o znalosti Esperanta a schopnosti jemu vyučovati. O účasti v kursech dostalo se žactvu písemného osvědčení.

Mimo normální kursy konaly se v době kursů též cykly esperantských přednášek o věcech esperantských a jiných. V rámci Letních kursů v Doksech vypisována je od r. 1948 literární soutěž zv. Květinové hry (Floraj Ludoj). Soutěží se původními esp. básněmi, esp. překlady význačných českých básní, esp. původní prósou a hudebními skladbami na esp. text. Dosud účastnilo se 4 Květinových her 27 autorů 68 pracemi (52 původními básněmi, 5 překlady českých básní, 9 pracemi prosaickými a 2 hudeb. skladbami na esp. téma). Peněžitými cenami poctěno bylo celkem 12 autorů, z nich 4 ženy. R. 1951 odevzdány byly vítězům též čestné diplomy.

Vyučování v kursech vhodně doplňuje se řadou společenských podniků, z nichž třeba jmenovati uměleckou „Akademii“, letní karneval, benátskou noc na jezeře, táborový oheň, koncerty, výlet na Bezděz a autokarový celodenní (Ještěd, Prachovské skálky, Hřensko, Terezín). R. 1947 sehrál spolek divadelních ochotníků „K.H.Mácha“ v Doksech v letním divadle v Lukášově esp. překladu Vrchlického veselohru „Noc na Karlštejně“.

Od r. 1947 vychází denně za redakce A. Slaniny během kursů informační, poučný a zábavný věstník „Verda voĉo“, jenž se těší velké oblibě nejen u žactva, ale i pozornosti čsl. esper. veřejnosti.

Letní kolej Esperanta v Doksech těší se úctě čsl. esperantských kruhů, rozmnožujíc jejich řady a přispívajíc k společenskému sblížení jejích členů. Její osnova vyučovací a společenské prostředí je vzorem podobným podnikům jiným a jsou jimi často i napodobeny.

LKED těší se zasloužené pozornosti i v zahraničí. Ideálem pro pořadatele Koleje bylo a je proměniti „Doksy“ a jejich kursy s esp. prostředím v mezinárodní esperantské letovisko, čemuž dosud brání všeobecné poměry v Evropě. Dosud Kolej měla jen velmi málo žáků ze zahraničí (R. 1946 zúčastnil se kursů 1 Dán, r. 1947 2 Švédky, 1 Polka, 1 Holanďan, r. 1949 2 Švédové, 1 Švédka, 1 Holanďanka, 1 Bulhar).

Bav.

Verda Voĉo de Doksy, 1952-00-03