Esperanto: Vážná alternativa
Interview s Robertem Phillipsonem (1942), profesorem pro výzkum na
Fakultě angličtiny v Komerční vysoké škole v Kodani. Publikoval,
často společně s manželkou Tove Skutnabb-Kangasovou, řadu studií o jazykových
právech. Jeho nejznámější dílo „Linguistic imperialism“ (1992) mělo pět
dotisků. Jeho nejnovější kniha „English-only Europe?“ je základní dílo pro
každého zájemce o jazykovou budoucnost Evropské unie. S prof. Phillipsonem
jsme hovořili o evropských jazycích a o speciální roli, kterou by mohlo mít esperanto.
Mají esperantisté nějakou zvláštní vazbu na jazyky?
Esperantisté přirozeně
aktivně pracují pro svůj vlastní mezinárodní jazyk, jsou však i vášnivými
zastánci svých národních jazyků. Mnoho lidí považuje mylně esperanto za alternativu
existujících národních a etnických jazyků. Když UEA (Světová esperantská
asociace) přeložila jeden z mých článků o lidských jazykových právech, byl
ten následně přeložen do italštiny, španělštiny a portugalštiny. Lidé, kteří
pracují s angličtinou, se většinou domnívají, že angličtina otvírá všechny
brány. Skutečnost, že onen dokument byl přeložen prostřednictvím esperanta a
nikoliv angličtiny, dokazuje, že tomu tak není.
Stojíme před jazykovým problémem?
Je zřejmé, že angličtina
usnadňuje kontakty mezi různými skupinami lidí. Avšak proč se tento jazyk tolik
rozšiřuje? Je tento růst pozitivní? Neomezuje to jazykovou různost a fungování
evropských institucí, tisku a akademického světa? Je pravděpodobné, že se rozborem
těchto otázek zabývalo velmi málo lidí, neboť odborníků činných ve sféře
jazykové politiky a v tomto výzkumu je velmi málo. O tématech jazykové
politiky je nutno lépe informovat sféru výchovy, ministerstev, kultury a
průmyslu. Kromě toho je na úseku takového výzkumu velmi málo systemizovaných
míst. To jsou problémy absolutně zásadního významu pro dnešní vývoj
v Evropě.
Lidé se pro jazyky angažují z mnoha důvodů, jako etnofederalisté,
obránci národních jazyků a kulturních menšin a zastánci různorodosti výchovy.
Domníváte se, že takoví lidé spolupracují pod společnou ideologickou střechou?
Jazyk se dotýká práce četných ministerstev v kterékoliv státní správě. Když příjdete do Katalánska či do Quebecu, lidé tam mají určité odpovědnosti a rozsáhlý objem názorů, neboť prožili velké krize své etnické identity.
Jakou roli
může v jazykové politice hrát esperanto?
Esperanto považuji za vážnou alternativu hegemonických národních jazyků a jazykových hierarchií. Existují lidé a politici, kteří dospěli k hlubokému přesvědčení, že je nutno značně vážněji než dosud zvážit, jak by esperanto mohlo fungovat. „Encyclopedia Britannica“ pod heslem „mezinárodní jazyky“ neuvádí angličtinu či ruštinu, ale mezinárodní plánové jazyky, např. esperanto. Před nějakým časem to byla běžná interpretace termínu „mezinárodní jazyk“. A tento fakt pojímá esperanto jako potenciální zprostředkovací jazyk – jazyk-most – pro tlumočení nebo pro překládání textů z jednoho jazyka do druhého.
Proč není
esperanto dosud uznáno? Jde tu o politiku?
V podstatě ano. Po
první světové válce bylo možno vážně uvažovat o esperantu ve Společnosti národů
přes odpor Francouzů – a Britů. Tehdy by esperanto mohlo poskytnout velmi
užitečné zkušenosti. Esperanto, jak se jeví dnes, by nemohlo fungovat jako plná
alternativa jazyků Evropské unie. Bylo by zapotřebí obrovského úsilí, a to
nejen pro zvládnutí jazyka – to by se dalo zorganizovat rychle a účinně – ale i
pro rozsáhlou oblast názvosloví oficiálních textů a odborného vyjadřování,
nezbytného pro odborné dokumenty. Esperanto by se hodilo spíše pro okamžité
použití při debatách v parlamentu.
Tlumočníci to nemají lehké, když lidé angličtinu dobře neovládají. Ve Švédsku a Finsku existuje jisté znepokojení, že se názvosloví v národním jazyce v určitých oborech nerozvíjí, neboť lidé používají anglické termíny, a lékaři, inženýři či technici při práci používají výhradně angličtinu a ne i národní jazyk. Ředitelé komisí Evropské unie odpovědní za kulturu a výchovu upozornili na riziko, že se v některých členských státech bude stále více používat místo národního jazyka angličtina. Je to vnitronárodní problém. Dalo by se předpokládat, že by tento fakt měl vést politiky těchto národů k zamyšlení nad možnostmi, jak podporovat užívání národního jazyka na všech úsecích, za které odpovídají. To by znamenalo posílení národního jazyka a demokracie v jejich zemích. Oni mají zajišťovat, aby političtí a mediální špičkoví pracovníci mohli dobře vykonávat svou funkci nejen v jednom jazyce, ale v ideálním případě ve více jazycích. V tomto kontextu nemá být esperanto považováno za alternativu jiných jazyků, ale jako stupeň pro studium cizích jazyků.
Proč se Evropa pohybuje směrem k Evropě mluvící výhradně anglicky? Kdo tvoří nátlakové skupiny za touto politikou?
Je jich mnoho. Jedna z nich určitě vychází z toho, že globalizace znamená do značné míry amerikanizaci. Jsou však americké hodnoty univerzální, mají Spojené státy právo diktovat, co se má dít po celém světě? Velká část mládeže – alespoň v severní Evropě – si za svůj život tak navykla používat angličtinu, že tu nevidí žádný problém. Obchodní, univerzitní a politické špičky se s angličtinou cítí docela dobře, a to do určité míry znamená, že nijak nepociťují to, že k šíření angličtiny dochází na úkor jiných jazyků a kultur. Nejsou si vědomy alternativ, ba nejsou k nim ani otevřeny. Doufejme však, že se vůči nim více otevřou. Právě to je příčina síly mírového hnutí s jeho mírovým cílem. Esperanto je významné jako fungující alternativa umožňující otevřený přístup k jiným kulturám.
Co si myslíte
o politice Evropské unie podporovat vícejazyčnost?
Je nepochybné, že vícejazyčnost velmi podporují tlumočníci, překladatelé a jiní, kteří ve své profesi používají cizí jazyky, a to i přes velké překážky. Významní činitelé v Evropské unii snad skutečně předvídají pro angličtinu perspektivně zvláštní status – systém výhradně anglický – s jedinou angličtinou. Bylo by to stejné jako u Evropského soudního dvora, kde se z historických důvodů používá jedině francouzština.
Jak vidíte v krátkodobé perspektivě jazykovou politiku Evropské unie za pět let?
Kdo vi? Za pět let bude možná zaveden systém s jedinou angličtinou. Jazyková otázka je v Evropské unii téma dosud tabuizované. Ptáme se proč, a i když to víme, je to téma výbušné. Výbušné je pro Francouze, protože tu je riziko, že se jejich jazyk bude používat stále méně, i když se dnes francouzština uvnitř Evropské unie používá ještě hojně. Na druhé straně může být, že francouzština opravdu ztrácí na hodnotě. Snad si Francouzi náhle uvědomí, že by se měla vážně nastolit otázka alternativy esperanta.
Už se vyznáte v esperantských textech. Chcete si svou znalost esperanta rozšířit?
Ano, samozřejmě bych měl. Udělal bych to velmi rád. Kdyby den měl více než 24 hodin, učil bych se rychle. Rozumím už dost.
S Robertem Phillipsonem rozmlouvali
István Ertl a Marko Naoki Lins. Revue „Esperanto“, 97, 2004-04, č. 1169 (4).
Reto Rossetti,
britský pedagog a výtvarník, esperantista, v dopise z 25.11.1948, poslaném
pražskému příteli PhDr. Tomáši Pumprovi, se vyjádřil o své mateřštině,
angličtině, takto:
Angličtina svou nepravidelností a obtížností přivádí k zoufalství. Jeden Polák mi řekl: „Angličtina se z počátku zdá být jazykem snadným, protože brzy po započetí studia umožňuje tvořit jednoduché konverzační věty. Čím dále však postupuji, tím se stává obtížnější a v závěru je možno prohlásit, že je nejobtížnějším jazykem který znám.“ Často se říká, že angličtina je velmi bohatá na vyjadřovací možnosti, na schopnost rozlišit nuance. Ano, ale jen pro mistry. Řadoví Angličané – a tím spíše cizinci! – ji mohou používat jen rutinním a málo pružným způsobem. Pro mne je esperanto mnohem ohebnější a bohatší na vyjadřovací možnosti – a také mnohem teplejší a sympatičtější, protože angličtina je jazykem podivně ztrnulým a chladně formálním – především v mezinárodním užívání. Jen ten, kdo nezná esperanto se může uspokojit angličtinou v mezinárodních vztazích.“
Mladý italský člen Evropského parlamentu Marco Cappato (32) již
několikrát veřejně vystoupil s návrhem věnovat více pozornosti esperantu
v diskusích o budoucnosti jazykového režimu v Evropské unui. Revue
„Esperanto“ byla pozvána, aby s ním tuto aktuální jazykovou otázku
prodiskutovala. Tázal se: Dafydd ap Fergus.
Otázka:
Rozšíření Evropské unie o jazyky dalších deseti členů bude mít za následek stovky
možných tlumočnických a překladových kombinací. Je tento problém částečně
vyřešen, a to díky tlumočení a překládání přes angličtinu?
M.C.:
To je řešení především finanční, které znamená špatnou kvalitu tlumočení a překládání.
Nejvýraznější evropští poslanci dnes musí dávat velký pozor na to, co říkají.
Marco Panella, předseda Radikální strany, má velmi barvitý a charismatický
způsob vyjadřování. Jednou byl velmi ironický, když řekl, že [Evropská] Komise
navrhla grandiózní řešení.
I když to nebylo míněno vážně a on ve skutečnosti Komisi kritizoval, tlumočník
tuto ironii nepostřehl. Při poslechu tlumočeného sdělení měl posluchač dojem,
že Panella Komisi chválí!
Otázka:
Loni navrhl Maurizio Turco, europoslanec za Radikální stranu, esperanto jako
jazyk-most pro tlumočení a překládání v Evropském parlamentu. Neil Kinnock
jménem Komise prohlásil, že se tento návrh nedá uskutečnit. Od té doby se již
nic nedělo?
M.C.:
Zkusme esperanto jako jazyk-most (= pilotní jazyk pro tlumočení). Když
tlumočíte z italštiny do angličtiny a následně do francouzštiny, význam se
vytrácí. Esperanto je flexibilnější a snadněji vstřebává kulturu jiných jazyků.
Při náležitých investicích by byl tento jazyk lepší pro automatizované
překládání. Proč esperanto tak dlouho odolávalo, s tolika lidmi proti sobě
a s nulovým zájmem nacionalistických vlád? Nesvědčí to o tom, že by to byl
jazyk pro velkolepé řešení komunikačních problémů v Evropě a na celém
světě?
Otázka:
Jistý britský europoslanec nedávno řekl, že kolegové, kteří nehovoří anglicky,
se v Bruselu bezpochyby setkávají s potížemi a cítí se izolováni.
Souhlasíte s tím? Onen poslanec mimoto dal najevo, že by si politici,
kteří neznají anglicky, měli svůj příchod do Bruselu dvakrát rozmyslet.
M.C.:
Bylo by proti demokratickým zásadám požadovat, aby byl poslanec Evropského
parlamentu volen jen tehdy, jestliže ovládá angličtinu. Já jsem studoval
angličtinu v zahraničí. Měl jsem angličtinu na střední škole a na
univerzitě. Anglicky jsem však mluvil nepříliš dobře, i když jsem 18 měsíců
strávil pracovně v New Yorku. A ještě dnes, když mluvím anglicky veřejně
nebo při živých debatách v televizi, nemám při vyjadřování stejné podmínky jako britský
poslanec. Bez zábran hovoří anglicky jen velmi malé procento Evropanů.
Otázka:
Esperantisté obvinili Komisi, že financovala evropské organizace, které inzerovaly,
že přijmou zaměstnance, kteří hovoří anglicky od malička, tzv. English-native
speakers, přestože teoreticky se o tato místa má právo ucházet každý evropský
občan. Proč si nikdo nestěžuje?
M.C.:
Lidé si na to ovšem stěžují. Je nutno s tím seznamovat širokou veřejnost.
Bohužel, mnoho lidí se o takových diskriminačních inzerátech dovídá, ale nevidí
řešení. Snad proti nim dokonce jako jednotlivci protestují. Musí však být
politicky organizováni. Nestačí dát najevo, že se mě to týká a protestovat,
potřebujete akceschopnou organizaci, politický cíl, kampaně a fondy.
Otázka:
V historii, jak víme, nejmocnější jazyky, jako angličtina, ovládaly jazyky
slabé. Anglofonní země jsou nejbohatší a vojensky nejmocnější. Není tohle
mluvení o esperantu a o jazykové rovnoprávnosti jaksi marné? Není to pro vás
předem ztracená bitva?
M.C.:
Boj za jazykovou rovnost není bitvou předem ztracenou. V Evropě hraje
angličtina evidentně velkou roli. Avšak ve veřejném i soukromém sektoru se na
angličtinu vydávají ohromné částky. Esperanto je mnohem snadnější než
angličtina. Zamenhof pracoval sám, bez internetu. Vykonal nesmírnou práci.
Novou, digitální technikou se dá dosáhnout velikého pokroku.
Poznámka redakce: Brzy nato, 7. a 8. prosince 2003, z iniciativy evropských poslanců
Radikální strany, se v bruselském sídle Evropského parlamentu konala
konference o jazykovém problému Evropské unie. Přítomna byla řada
zainteresovaných hostů, také esperantisté ze zemí EU. Mimo jiné se jednalo o
založení Výboru pro uskutečnění experimentálního vyučování esperanta
v zemích EU. Na této schůzi bylo použito esperanto jako jazyk,
z kterého a do kterého bylo jednání tlumočeno.
Revue „Esperanto“, 97,
2004-01, č. 1166 (1), s. 13
|
Sdružení pro mezinárodní jazyk ESPERANTO: p.a. Adolf Veselý, P.O.Box 77, 623 00 Brno; e-mail: werne@tiscali.cz Klub esperantistů v brnĚ: p.a. Miroslav Malovec, Bosonožská 15/10, 625 00 Brno; e-mail: malovec.starto@clavis.cz |
4 – 2004/05