Zdenka Bergrová

Věroslav Berg

ilustrace

Praha 1996

Kup si mě do kapsy

Jsem přítel za dva psy

* * *

Aforismy nejsou básně

ani když jdou do rytmu,

komentují nesouhlasně

na verše moc tuhou tmu.

Aforismy nejsou ovád,

spíš kousavá injekce,

chtějí bahnu odporovat,

* * *

Titulky novin

ohromují víc než chrlení

krve komínů.

Nevypovím,

co se vnucuje ke čtení,

ať obraz nejvíc rozvinu.

* * *

Jsem směšná menšina,

co pořád začíná.

Problémy menšin

o něco ztenčím?

Zrazená krajina

je má a nejiná.

Jak najít správné triky

na zrádné výtečníky,

no, to mě zajímá...

* * *

Chodilo se do divadla

a teď láska k němu padla.

Jak vysoko nad něj ční

televize komerční!

Přece žádný soused neví,

co jsou pro diváka děvy

v gala nebo nahaté.

Zkuste to a poznáte.

* * *

Kdyby se nikdo nekoukal

na televizní hovadiny,

zmizel by z obrazovky kal

a pohled na ni byl by jiný.

Dokud vás poutá karneval

mrtvol a prostituční špíny,

budete drogováni dál,

diváci akční, a tak líní.

* * *

Rybáři, a rybky

kašlou na výhybky

pro vejce a slípky,

co bylo dřív.

Na milost a pospas

jdou ty rány pod pás,

jestli mají kompas,

tak je to div.

* * *

Kde není žalobce,

pytláci loví.

Zákoník na loďce

je zákrutový.

Ryby a žížaly

nevládnou slovy...

Je právo na žaly

kdo z koho?

* * *

Do rvačky o moc od pohádek

výhybka se jen přehodí,

jak voní moc, tak páchne zadek,

nafta a mrtvé povodí.

Pod tíží odpadků a jílu

má země, sta let vítězná,

za vlády zištných imbecilů

svou vlastní tvář už nepozná.

Svítit si rozumem jsou líní,

chtějí se vznášet nad zemí

a vesele si temelíní

rentgenovými sazemi.

Prohlídnout dým je neúčinné,

rozděl a panuj ovládli,

člověk se s lidmi opět mine

bludišťovými zrcadly?

* * *

Už za francouzské revoluce

vznikla a trvá ústava,

a kdo okrádá pilné ruce

a jasné hlavy o práva...

Jsou výtečníci, parta která

zalehne všechna výsluní,

ční od rána až do večera

a nic jiného neumí.

* * *

Programy stran a reklamy

jsou vždy bohaté na klamy.

Vychválí kohokoli,

kůzlata vlky volí.

A to je kámen úrazu

Podvodná horda vlčí

před medvědy se krčí.

A že je přesto bohatá?

Požírá přece kůzlata.

* * *

Jen samolibá hluchá vláda

chodí jak raci pozpátku

a balamutí svoje stáda

návratem shnilých ostatků.

Tím přivolává lepší časy,

Nebo si navzájem rvou vlasy

jedni jak druzí lokaji...

To samozřejmě není u nás

takový útlakový mor,

takový dvojnásobný úraz.

My máme smysl pro humor.

* * *

Po době ochočených tygrů,

co ovládali igru,

se objevili nej nej nej,

co ovládají neférplej.

* * *

Říkají si demokrati,

ale práva lidem krátí.

Kdopak by chtěl do NATA,

znamená jen tenata.

Politici nestydatí

vždycky jsou a budou kati,

když nás vtáhnou do NATA,

budem dělat ratata...

* * *

Bylo šílenství holé

a režim potrhlý,

dali rolníkům pole

a pak je od nich odtrhli.

Teď dali do široka

svobodu projevu,

a mamon líčí oka,

přiklopil vývěvu.

Kapitál vhodil třísku

do bytu vdovina,

svoboda tisku,

kdo na ni vzpomíná.

Stačí jen stisknout páku

a tisk se zalyká,

mocní si platí klaku

cizího jazyka.

* * *

Návod je neomylný,

jaképak alibi.

Být silný, silný, silný,

to se vám nelíbí?

Demokracie zdejší,

ta přece patří všem.

Třeba se nejsilnější

povraždí navzájem.

* * *

Honem do NATA,

je to parta bohatá.

Řekové a Turci,

murci, murci, murci.

Kdo lásku sliboval,

nás neokupoval?

* * *

Není to vůně libá,

co hospodářstvím hýbá,

všude v něm vládne

Kdo se tu poměje?

No někdo z oleje.

* * *

KVALITA VODY

Vodička, voda,

přihořívá, hoří.

Almužnu podá,

Štípne jak ovád

poslední gatě

nahé dá prodat

nastojatě.

Vodička, voda

úlisně chce

umýt svou špínu

v močůvce.

* * *

Svíčkové báby

lid k sobě vábí

jen proto, aby

měly své žlaby.

Nebe až po smrti

ocáskem zavrtí.

* * *

Kde je moc nejvýš a nejdál

vniká nám do kůže,

postmonarchický feudál

zmýlit se nemůže.

Faráři boubelatí

se derou do dveří,

kdo věří, ať jim platí,

proč ti, co nevěří.

Nevšedně zbožné spory,

majetek přiřkne Bůh.

Lazar - no umřel chorý

na nemocniční dluh.

* * *

Nikdy se nevrátí,

co bankovní magnáti

dostali do své péče.

Jen se to trochu vleče.

* * *

Jak je to skoro stejné,

rolníci, dikové.

Kdo moc od koho přejme,

skutky jsou nenové.

Rolníkům dali pole

a následoval jev -

když bylo ve stodole,

šup s nimi do družstev.

* * *

Všechno magma ještě nevyteklo,

ropné gejzíry.

Převrácená země chrlí peklo

a zlé manýry.

* * *

Nejsou na to slova,

a jestli jsou, nic neplatí.

Co v sobě chová

touha být bohatí.

Žaluje chudý,

žaluje po právu,

ale má údy,

ne muka a popravu.

Titul podnikatel

cepení v úleku

z najatých přátel

sudových výseků.

* * *

Opadly vlny oproštění

a vznikly šarže divných snah,

v ceníku lidských podob není

nájemný vrah.

Nájemní vrazi,

čeho jsou náhrada?

Otázka mrazí,

jak zevnitř vypadá

nájemný vrah.

* * *

Kdo jsou to satanisté...

Kdo věří v satana?

Božstvo má vždy své jisté,

ta falešná ochrana.

Neslouží církvi k ruce

jako rub mámení?

Budou chtít restituce

za peklo na zemi?

* * *

Černá díra uchvacuje vírem,

mlhovina běžet nestačí,

filiálky obrovitých firem

moderují hbití kšefťáci.

Černá díra hrdlo nedovírá,

čas a země nejsou nejmladší,

vývěvou se vine chabá víra,

že se možná k světlu otáčí.

* * *

Když Hitler volal mír

a Němci měli v rukou rýče,

nadšeni pro jeho knír,

Vztyčené pravice,

na tribuně despot,

slávy co nejvíce,

koncentráky vespod.

A teď nic nechtějí,

jen pochopení světa,

že stojí pevněji

než od nich podemletá

skupenství národů,

skupenství etnik,

vida tu náhodu,

opět jsou četník.

volají opět - mír.

* * *

Od mámy od táty

osmatřicátý

věší se na paty

vzpomínkou sterou.

Vyhnanci, vyhnanci,

neseďte na ranci,

dělejte bilanci,

však víte kterou.

Henleiny nevinné

vítejte, jémine,

ať se to rozvine,

ať mocní žerou.

Křivdičky Kuřátku

našli si pozpátku,

ne soud a oplátku

za tou svou érou.

Z Henleinů slepice

kohoutí maj plíce,

na našem rybníce

husy se perou.

* * *

Básníci se předhánějí,

kdo víc děsu vyrazí

ze čtenářů bez nadějí

ošklivými obrazy.

Tomu se říká

záporná estetika.

Má v ní skutečnost

hvězdný chvost.

* * *

Proč by vojevůdce

protestoval,

že pálili prudce,

je rád, že se schoval.

* * *

Každá rehabilitace

obraduje k zbláznění,

popraveným chutná sladce

pod zemí.

* * *

OSN myslí -

nemyslí

na zbrojní syslí

* * *

Kolik je věčněvěků válek,

toho by se barbar zalek,

nestačí hroty slov.

Někde taky jménem Páně

volá zbožný hurá na ně.

Krvavý Kocourkov.

Stačilo by nedodávat zbraně.

* * *

Občanská válka.

Siréna zavyje,

srdce zalká.

Jugoslávie.

Pravoslavní,

katolíci,

mohamedáni.

Dělovou hlavní,

kulovnicí

přesvědčovaní.

Pro slávu boží,

jeho jmen -

domov si boří

navzájem.

* * *

Válka je prudce nakažlivá,

vlnění duní odevšad,

co v rozvalinách boje zbývá.

Kdekdo už zradil nebo pad.

Krysičky v honbě za potravou

v poslední bitvě o hubu

vše vyhrávají vůlí dravou.

Ulétá jen pár holubů.

* * *

Ach vraždy, vraždy, vraždy,

kdyby to nebylo navždy.

Kdyby to bylo, ach, na zkoušku,

stačil by na to film, drahoušku.

To by pak vraždil každý.

* * *

Je možná lež a krádež?

Politik. Jde to bez něho?

Kde poctivého najdeš.

A nepoctivého...

A nepoctivý - nač dá?

Možná je každá vražda.

Vražda Země české. Člověka.

Ó politika. Trochu vyleká...

* * *

Hra... Je hra i loterie?

Hrajte hudby do rána,

ten se výhry nedožije,

komu není sjednaná.

Vždyť ji typař bez rizika

jako vědma neblahá

z vášnivého hráče svléká,

když se dá, až do naha.

* * *

Kde vzali malí synci

nálože slibných mincí?

Majetek je to nádherný,

Jak staří jsou ti hráči,

to přece není k pláči.

Bod vesmíru, ten opěrný,

děti jsou most post moderny.

* * *

PRAČATA SLOV

Hajlují chlapci, zlatá chasa.

Jdu pračaty.

V prachárně vůdcův doutnák jásá

hned za vraty.

jako granáty.

Sám Hitler pučí na tom stvole,

šklebivý úsměv na mrtvole -

a byl už zavátý...

* * *

Kdo nosí v uších náušnice,

znak rabství kdysi na Rusi,

má o kolečko v uchu více,

klaní se tam, kde nemusí,

neví, kde vyprat v básni plíce,

kde načerpávat do rána

a vázat k Čapkům do Kytice

Halase, Horu, Holana.

Je mi jich líto, kroužkovaných.

Kdo je tak na básníky namích...

* * *

S mládeží jsou velké plány,

arci - školy podraží.

Tak se spojme s mafiány

a s drogovou pakáží.

Droga to je skvělé zboží,

ta nám děti vyškolí,

na lopatky snadno složí

skřivánky i sokoly.

* * *

Fantazie má spálu,

stávkuje, nemá ponětí,

kácí se u kanálů

úzkostí o děti.

Kdo může týrat děti!

A zvenčí si obléká

to sadistické smetí

podobu člověka.

A kde nestačí provaz,

jsou soudci bezradní.

"S podmínkou, vrahu, pro vás

dva týdny bez dvou dní."

* * *

Být někdo jako Rushdie

ve světě, kde se vraždí.

Ale co je to za strachy,

vraždí se tu jen pro prachy.

* * *

Z Malé Strany na Hradčany

a nejdále do Dejvic

dojde poštou naše psaní

řekněme - tak za měsíc.

To, co není s doručenkou,

byť i vzorně napsané,

má naději tuze tenkou,

že se k cíli dostane.

* * *

Černá je policie dneska...

Večer se neodvážím do ulic,

brojí tam dvojnásobná soldateska

a nevím, která ohrožuje víc.

* * *

si dali oblečení páni

na jednom slavném obraze,

bylo to dávno ve Francii,

už není naděje, že žijí,

jen pozor na parafráze.

Vznikají unikátní zvyky

sečtělé, znalé pop muziky,

že aspoň krade nápady,

si byla sociálně jistá,

na vlastní pohled nemá kdy.

Třeba si jednou všimne Žertu

a fistulkou jí tryskne ze rtů,

jak humor nebyl a je dnes.

Jenom jí nedoporučujem

vraždy, to spíš Helenčin průjem,

anebo v Opeře mít ples.

chybí nám Jaroslav Hašek.

Ale ne tak docela.

Někdy dává nově do těla.

Máme sice NEI a Stranu piva,

ale parlament nám jinak zpívá,

a tak se svou stranou pokroku

ved by Hašek čelo útoků.

Jeho sponzor, pan špeditér Kobkán

brzy bude v poezii potkán.

Máme Ramzelíka buržuje,

tak už je to tady. Už tu je.

* * *

Muška jenom zlatá

podle slov básníka

s knoflíkem podniká

pro komeníka.

Achilova pata

na konci století,

když peníz dojde ti,

muška odletí.

špatně ušili,

byla za chvíli

nadranc.

Umrlec nepočká,

filmová honička,

z košile do trička -

balanc.

Je to moc nemilé,

že tyhle košile

dovezl tak čile

pan Franc.

* * *

Máma mlela mouku,

mátl mocný mlýn,

mafie, meč mloků,

metá mračna min.

Máme málo mordů,

myslitelů míň,

máme moc mylordů,

moře mlhovin.

* * *

Vyšehradské uličky

za mojí babičky

chrlily z okapů a prejzů

pod nohy déšť

a krev tuberáků.

To dneční ulice,

chmatácká udice

chrlí krev úrazů

* * *

Hlídka sněhových mydlin

před vraty.

Tady teď bydlím,

zapadly převraty.

Jen mě to někam táhne

z bláta do louže,

je to zákeřně náhlé,

krade to a lže.

Na sníh je špína chytrá,

roztály převraty.

Kde budem bydlet zítra

já a ty.

* * *

Prý nás povaha holubičí

staletí ničí.

Málo bojujem.

No, boží bojovníci,

zkusme zas pravdu říci -

proti všem.

* * *

ŠÍP... ÚTĚCHA... ŠÍP

Život je špatný kamarád,

zrazuje každou změnou měny.

A krade zas, kdo dříve krad...

se urychluje tisíckrát

při dobrovolném plevelení...

Životje volný pád.

Byl a hned není.

* * *

Převrat nás vždycky rozdělil

na mnoho protichůdných sil,

za jeden provaz ale dýl

než den tu nikdo netáh.

Když jeden čehy, druhý hot

co to může být za život

v Čechách.

* * *

Pivoňky ze zahrady oblak

ztemněly zlostným olovem,

pozorně pozoruje bodlák,

duby se dusí, tuhne klen.

Prásk, na nebi se válčí

a vlny vrb a obilí

mění pletence na rusalčí,

prostor je ohněm opilý.

Nevinná voda padá, padá,

milión padlých, žádný sten.

Tohle je válka, to je vláda!

Pryč s atomem, sem s ozónem.

* * *

Za tokem života modliví popi.

Za formulí, za skřivany závodů.

Prázdné sudy se nikdy neutopí

životu na škodu.

Pádlují tihle výtečníci

na vlně prognóz o prošlém.

Nemají co, vědí jak říci.

Tu špínu bohů vypijem?

* * *

Výbuchy budí roje ptáků,

potravní řetěz, boží ráj?

Pámbu si na to pozval klaku,

dravci se derou ein, zwei, drei.

Černého času se to týká?

Kdo vyzlatí "Spi přesladce".

Třeba jen praskla pneumatika

a roj se zdvihl na skládce.

Pták plive zbytky bakterie.

Krysičky dopapají špek.

Jen dobrý člověk ještě žije -

ještě se nezalek.

* * *

povinné zanedbání leklých ryb,

výdělky dýky, nepokryté ničím,

vlevo i vpravo, kde se tyje líp,

jak chutná smog té milované země,

kde proudí drogované tepny řek,

z pahýlů na horáeh

se řine krev a ve mně

Jak chutná smog...

* * *

Kdyby se světlo spletlo

a bylo samá tma,

sedlo by na pometlo

jak pravda ukrutná,

nacházelo by zmije,

kde lazí holátka,

křižáka, jak jen tyje,

kde pavouček si tká,

kdyby byl den tak tmavý

jako je noc a nov,

a nešel by mi z hlavy

okolní Kocourkov,

bylo by zítra zima,

a tak je světlu líp

pravdu psát do komína

a jásat bez pochyb.

* * *

Horor a vtipy

vedou si svou,

mé květy lípy,

na shledanou...

* * *

Slova, ty slzy duše

jen zaševelí suše

do smetí.

Slova, podkovy pochopení

do kola doletí,

chromé a tupé mění,

co je ti, co je ti...

* * *

Aforismy nejsou básně

Titulky novin

Jsem směšná menšina

Chodilo se do divadla

Kdyby se nikdo nekoukal

Rybáři a rybky

Kde není žalobce

Do rvačky o den

Už za Francouzské revoluce

Programy stran

Jen samolibá

Po době

Říkají si

Bylo to šenství

Návod je neomylný

Honem do NATA

Není to vůně libá

Kvalita vody

Svíčkové báby

Kde je moc

Nikdy se nevrátí

Jak je to

Včechno magma

Nejsou na to slova

Opadly vlny

Kdo to jsou satanisté

Černá díra

Když Hiller

Od mámy

Básníci se předhánějí

Proč by vojevůdce

Každá rehabilitace

OSN

Kolik je věčněvěků válek

Občanská válka

Vákaje prudce nakažlivá

Ach vraždy

Ó politika, volba možného

Hra -

Kde vzali malí synci

Pračata slov

Kdo nosí v uších

S mládeží

Fantazie má spálu

Být někdo

Z Malé Strany

Černá je

Svlečenou slečnu

Při záplavách

Muška jenom

Svatební košile

Máma mlela

Vyšehradské uličky

Hlídka

Prý nás povaha

Šíp -

Převrat

Pivoňky

Za tokem

Výbuchy

Jak chutná smog

Kdyby se světlo

Horor a vtipy

Slova

Dotoval Dr. Pavel Macháček

Didakta, Praha 4, Pujmanové 1