Protože o smyslu esperantizmu mají mnozí lidé nepřesné představy, považovali jsme my, níže podepsaní představitelé esperantizmu z různých zemí světa, kteří se shromáždili na mezinárodním kongresu v Boulogne-sur-Mer, za potřebné podat následující vysvětlení podle návrhu autora esperanta:

1. Esperantizmus je snaha rozšířit v celém světě jazyk neutrálně lidský, který "bez vměšování se do vnitřního života národů a nesnažící se vystrnadit existující jazyky národní" dal by lidem odlišných národností možnost vzájemně se dorozumět, který by mohl sloužit jako smírčí jazyk veřejných institucí v těch zemích, ve kterých jednotlivé národy bojují o jazyk, a konečně ve kterém by mohla být zveřejňována ta díla, o která mají všechny národy stejný zájem. Každá jiná idea či naděje, kterou ten nebo onen esperantista spojuje s esperantizmem, bude jeho záležitostí čistě soukromou, za kterou esperantizmus nezodpovídá.
2. Poněvadž v současné době již žádný badatel nepochybuje, že jazykem mezinárodním může být pouze jazyk umělý, a protože ze všech četných pokusů, uskutečněných během posledních dvou století, všechny představují pouze teoretické projekty, zatímco skutečně dokončeným, všestranně vyzkoušeným, dokonale životaschopným a ve všech směrech nejvíce vyhovujícím se ukázal pouze jediný jazyk, esperanto, proto my, přátelé myšlenky mezinárodního jazyka, u vědomí toho, že teoretické spory nevedou k ničemu a že cíle může být dosaženo jen praktickým pracovním úsilím, již dávno jsme se semkli kolem tohoto jediného jazyka, esperanta, a pracujeme pro jeho rozšíření a obohacení jeho literatury.
3. Poněvadž autor jazyka esperanto již na samém počátku odmítl jednou pro vždy všechna osobní práva a privilegia ve vztahu k tomuto jazyku, je esperanto "majetkem nikoho", a to ve smyslu materiálním i morálním. Materiálním hospodářem tohoto jazyka je celý svět a každý, kdo má zájem, může v tomto a o tomto jazyce vydávat díla, jaká si přeje a pro jakýkoliv cíl; za duchovní hospodáře tohoto jazyka budou vždy pokládány ty osoby, které ve světě esperantistů budou uznávány za nejlepší a nejtalentovanější spisovatele tohoto jazyka.
4. Esperanto nemá žádného osobního zákonodárce a nezávisí na žádné konkrétní osobě. Všechny názory a práce tvůrce esperanta mají, podobně jako názory a díla kteréhokoliv jiného esperantisty, charakter naprosto soukromý a pro nikoho závazný. Jediným - navždy povinným pro všechny esperantisty - základem jazyka esperanto je spis nazvaný "Fundamento de Esperanto", v němž nikdo nemá právo provést jakoukoliv změnu*. Pokud se někdo odchýlí od pravidel a vzorů uvedených v tomto spise, nemůže tvrdit, že "takto si to přeje nebo radí autor esperanta". Každou myšlenku, kterou nelze vyjádřit materiálem, obsaženým ve "Fundamento de Esperanto", má každý esperantista právo vyjádřit takovým způsobem, který považuje za nejsprávnější, stejně jako je tomu v každém jiném jazyce. Avšak pro jednost v jazyce doporučujeme všem esperantistům napodobovat co nejvíce ten styl, který je obsažen v dílech tvůrce esperanta, který nejvíce pracoval pro esperanto i v něm a nejlépe zná jeho ducha.
5. Esperantistou je nazývána každá osoba, která umí a používá jazyk esperanto, lhostejno k jakému cíli. Příslušnost k některé aktivní společnosti esperantistů je doporučeníhodná, ne však povinná.

• Aby nebyla tato věta špatně pochopena: do esperanta lze přidávat nová slova a tak zajistit jeho vývoj. Praxe esperantského společenství rozhodne, zda se slovo ujme a začne všeobecně používat, nebo zda zapadne. "Fundamento de Esperanto" má pouze zajistit, aby nebyly svévolně měněny mluvnické základy jazyka a esperanto se nerozpadlo na nářečí. Podrobně autor vysvětlil tuto záležitost v předmluvě tohoto základního díla.