Patnáct rad, jak překonat trému

Viktor Dvořák

Ve Startu 4/2006, str.126 byl článek ¨ Nebojte se přednášet¨ a následně se mi někteří svěřili, že se nemohou zbavit trémy… Věřím jim a proto dovolte, abych pro jejich i vaši potřebu upravil článek, který vyšel v časopisu Vedoucí a rozhodování, v č. 12, str. 39 až 41 snad v roce 1980 a údajně byl převzat z Consulting č. 9/1980 . Některé informace z něj jsem už uvedl ve výše uvedeném článku, ale z důvodu úplnosti je zde budu opakovat.

Trémě při různých veřejných vystoupeních se lze odnaučit, nebo lze si trému ¨ochočit¨, aby s vámi spolupracovala. Patnáct zásad jak ji zvládnout a také nervozitu zredukovat na rozumou míru při projevu či přednášce vychází z praxe. Dokážete-li si vzít k srdci alespoň některá z uvedených poučení, pravidel, úspěch prý je zaručen. (Ze své osobní zkušenosti to mohu potvrdit.)

Pravidlo 1: Dobrá příprava je důležitým předpokladem každého projevu či přednášky.

(Platí však ještě jedna zásada: čím kratší je projev, tím delší by měla být příprava. Při pětiminutovém projevu musí být argumenty pádnější, než při hodinové přednášce. Ovšem platí , že žádný projev by neměl trvat déle než 20. minut.)

Pravidlo 2: Učte se mít ze svého projevu potěšení.

(Vše je rozhodnuto, jestliže jste si přednášku dobře připravili, nastudovali. Dívejte se na to optimisticky a stále si říkejte ¨… pronesu dobrou řeč, připravil jsem se na ni pečlivě¨.

Autosugesce dělá divy!)

Pravidlo 3: Svatý Augustinus napsal ¨Ty sám musíš hořet plamenem, který chceš roznítit v druhých ..¨,

(Můžete mluvit jen o tom, o čemž jste vnitřně přesvědčeni. V opačném případě přednášku vzdejte. Musí být na vás zřejmé, že s obsahem svého projevu souhlasíte.)

Pravidlo 4: Využijte každou příležitost mluvit před skupinami.

( Mluvte nejdříve ve svém nejbližším okolí….metoda postupných malých kroků bývá velmi účinná. Úspěch se nedostaví hned před velkou skupinou…)

Pravidlo 5:Dýchejte zhluboka

(Večer, nebo ráno před přednáškou opakujte dýchání zhluboka. Jestliže jste se před přednáškou v místnosti již usadili, ještě jednou hluboce vydechněte, než povstanete. Pak vykročte pevným a rychlým krokem k místu, odkud budete mluvit.)

Pravidlo 6: Před vystoupením nikdy příliš mnoho nejezte.

(Jste-li přejedeni, špatně se vám bude mluvit, nebo dokonce chtít spát.)

Pravidlo 7: Překontrolujte před projevem ještě jednou technické zařízení.

(Mikrofon nesmí být příliš nízko, světlo vás nesmí oslňovat, zkontrolujte pořadí promítaných obrázků, ověřte si, kdy začne vaše přednáška….)

Pravidlo 8: Nejméně 20 minut před vaši přednáškou se o ni vůbec nestarejte.

(Odpoutejte se od přednášky, nemá smysl už něco vylepšovat či opravovat. Případnou chybu už asi neopravíte, nehledě na to, že to můžete udělat v průběhu přednášky – viz pravidlo 11 a 10. Upozornění: čím je přednáška důležitější, tím delší je doba potřebná k vašemu uvolnění…)

Pravidlo 9: Volte pozitivní formulace.

(Posluchače zajímá, co užitečného může z vaší přednášky získat, nepřetěžujte jej zbytečnými podrobnostmi, které mohou narušit přehlednost a plynulost projevu.)

Pravidlo 10: Netrapte se tím, jestliže někdy nedokončíte větu.

(Jen málo posluchačů si toho obvykle všimne. Opravováním můžete znepřehlednit přednášku a znervoznit se. Zainteresovaný posluchač se v diskusi, nebo po přednášce optá. Ostatně perfektně vybroušený projev může působit chladně, odtažitě.)

Pravidlo 11: Uvědomte si, že posluchači jsou ¨jen¨ lidé, kteří prominou různé nedostatky.

(Posluchači nejsou vaší nepřátelé, přišli se něco dovědět, ne vás zesměšnit. Nepoznají na vás, že vás brní kolena či máte tlak v žaludeční krajině. Zajímá je co jim řeknete a ne jak se cítíte…)

Pravidlo 12: Pomáhejte si různými pomůckami.

(Dobře připravené obrázky, tabulky či schémata vám usnadní přednášku a mnohdy ji mohou i zachránit v případě vaši momentální indispozice. Ukazovátko či papír s hlavními body přednášky v ruce mnohdy uvolní svalové napětí těla… Totéž platí při pohybu po podiu, kdy lze takto i zdůraznit myšlenku.)

Pravidlo 13: Najděte si posluchače, který je vám pozitivně nakloněn.

(Najděte si očima pozorného posluchače ‚ ¨příznivce¨ o kterém usoudíte, že jej přednáška zajímá a dle jeho reakcí můžete rozšířit, nebo zkrátit právě přednášenou informaci. Nesmíte však na něm očima zůstat ¨viset¨ ostatní posluchači mají právo udržovat s vámi také zrakový kontakt. Tedy: pomalu pohledem přecházejte po všech posluchačích.)

Pravidlo 14: Zjistěte, z čeho vlastně máte trému.

Nezvyklý prostor – před přednáškou si jej pohlédněte a zvykněte si na něj, strop přece nespadne,

posluchači – jsou vašimi příznivci a vy o tom nevíte? Přece na vaši přednášku přišli a chtějí se něco od vás dovědět,

že to zvoráte – vždyť jste se na to připravili a mluvíte on tom, co máte rádi – tak proč se sebe bojíte?

Je tam osoba, na které vám záleží – jestli ji záleží i na vás, jste na stejné lodi. Jestli je k vám nepřátelská, tak ani sebelepší přednáškou nezabráníte pomluvě.

A víte vůbec čeho se bojíte? Nebo čeho se máte nebo čeho se chcete bát? Nevíte? Zjistěte si to, pak můžete lépe proti tomu bojovat.

Pravidlo 15: Jste-li přesto ještě trochu nervózní, zapamatujte si tyto čtyři způsoby, kterými dosáhnete toho, aby z vás vyzařovala jistota:

- mluvte o něco hlasitěji, nekuňkejte,

- máte-li zabudovaný mikrofon, stůjte před nim pohodlně, uvolněně a mluvte do něj asi ze vzdálenosti 15 cm.

- Je –li mikrofon volný, opřete si jeho konec asi 20 cm pod bradu a ¨sítko¨ odkloňte od úst asi 15 cm. Tak jej držte a otáčeje se celou polovinou těla a ne jen hlavou, což by způsobilo zeslabení hlasu. Mikrofon odkládejte na pultík lehce – jinak v sále zazní rána! (Doporučuji použití mikrofonu si jednou před přednáškou vyzkoušet.)

- Pohybujte uvolněně, zeširoka celými pažemi, nejste žáček, který udělal průšvih,

- udržujte vizuální kontakt se všemi posluchači, jste tu pro každého z nich,

- naučte se začátek a konec přednášky zpaměti. Stačí tři až pět vět. Vždyť první dojem je rozhodující, ale poslední zůstává v paměti!

Na konec snad něco neočekávaného:

Každý dobrý řečník má trému a tu vlastně potřebuje pro svou přednášku – považujte trému za něco pozitivního, za něco, co přednášce dává potřebnou dynamiku a šmrnc. Patří k vám a vy si ji ochočte ve svůj prospěch, k úspěchu přednášky a ona vám bude sloužit! Věřte mi.